Láska je jedinečná v tom, že roste s překážkami
12. dubna 2014 v 13:42 | Tichá-pošta
Láska je jedinečná v tom, že roste s překážkami
Tak jsem zrovna dokoukala dokument o ženách, které mají děti v pozdějším věku. Ženy, které z různých důvodů nemohly přijít do jiného stavu. A když do něj přišly, měly na zádech už skoro pět křížků.
Skoro se zatajeným dechem jsem sledovala jejich příběhy. A v duši se mi rozprostřela bezmezná láska.
Uvědomila jsem si, jaké obrovské mám štěstí. Tedy, ne že bych to nevěděla. Uvědomuji si, že nic jiného pro mě, jako pro ženu, není v životě tak důležité jako právě ony. Svoje problémy hážu za hlavu, pokud moje dítě má potíže. Moje problémy počkají případně vyhnijí. Ale problémy dětí řeším obyčejně duchapřítomně a s promyšlenou strategií.
Měním se ..asi stárnu
11. března 2014 v 18:23 | Tichá-pošta
Čekám až se mi vychladí pudink na dort.. a napadá mě…
Jak jsem dnes zase myslela na to, že už nejsem tak veselá jako dříve.
Když jsem byla malá, zaříkávala jsem se, že budu furt veselá. Jako malá jsem to viděla jednoduše. Mladý se smějí, staří se kaboní. A já, i když budu stará, se chci smát. Hlavní dělící čáru jsem viděla u lidí, kterým se narodilo dítě. K té době se mi vázala ztráta smíchu a na...sazení vážné tváře.
Dnes mám děti tři a myslím si, že na okolí působím vesele.
Jen já sama vím, jak obrovsky smutná jsem hluboko v duši.
Jak jsem dnes zase myslela na to, že už nejsem tak veselá jako dříve.
Když jsem byla malá, zaříkávala jsem se, že budu furt veselá. Jako malá jsem to viděla jednoduše. Mladý se smějí, staří se kaboní. A já, i když budu stará, se chci smát. Hlavní dělící čáru jsem viděla u lidí, kterým se narodilo dítě. K té době se mi vázala ztráta smíchu a na...sazení vážné tváře.
Dnes mám děti tři a myslím si, že na okolí působím vesele.
Jen já sama vím, jak obrovsky smutná jsem hluboko v duši.
Vánoce ...letos jsou nějak smutné
23. prosince 2011 v 10:57 | Tichá pošta
Nestíhala jsem upéct cukroví. Dvě zaměstnání, tři děti, zvěřinec našich dětí, domácnost, charita.... uáááááááá
První stín na pohodovou vánoční atmosféru padl, když jsem vyndavala bůhvíkolikátý plech s cukrovím z trouby.
Stín číslo 1. :
na rukách rukavice, v rukavicích svírám plech s horkým cukrovím a pod nohou autíčko mého nejmladšího syna! Někomu probíhá v hlavě celý život... mně proběhlo uvědomění. Že jsem to Já, kloužu po autíčku a že je to vážně prča!! :,) Svoje děti miluji a takhle mě občas vracejí do života.. Vypadnu ze svého uspěchaného stereotypu a ..zastavím se.
Haló! Pomoc! Přidáte se?
24. listopadu 2011 v 22:02 | Tichá pošta
Zajímavé na tom bylo, že jsem chtěla pomoci. Tak nějak jednou..intuitivně. Nechtěla jsem věci po svých dětech prodávat. Chtěla jsem, aby věci posloužily dobrému účelu. Když někdo nemá na cigarety, vážně mi to nevadí. Ale když se nemá do čeho obléknout anebo vím, že musí přehazovat korunu z ruky do ruky než ji utratí za věci běžné potřeby, dotýká se mě to...
A když jsem viděla ty děti v pražském krčském kojeňáku, tušila jsem, že u pomoci v počtu jedenkrát asi nezůstanu.
Sbírky pořádám už rok.
Psí altruismus
23. listopadu 2011 v 18:15 | Tichá pošta
Asi osm let máme úplně obyčejného kocoura. Má úplně obyčejnou šedivou barvu. Potkáte jich na vesnicích stovky. Jsou skoro nerozpoznatelní. Tak moc si jsou podobní. My tomu našemu kocourovi říkáme Bobík.
Náš Bobík uzavřel mírumilovný pakt s naším psem westíkem. V létě nám předvádějí svůj láskyplný tanec na trávníku. Pes zlehka kousne kocoura do zadní nohy, kocour se otočí a tlapkou psa usměrní. Ve chvilce je z těch dvou velké chlupaté klubíčko, které se kutálí a občas z něj vypadne ocas, tlapa..
Posmrtný život
14. září 2011 v 20:01 | Tichá pošta
Asi takhle...
.... když už TADY jsme...
... máme koukat abysme tu byli: pořádně (tedy naplno), slušní, ohleduplní, duchaplní, tolerantní k chybám druhých, s pokorou (to se sice nenosí, ale váže se to k názvu )
.. máme život vychutnávat. Ne ocucávat, ale v y c h u t n á v a t.
Mám ráda své tělo, i když není dokonalé
14. září 2011 v 19:59 | Tichá pošta
Miluji svoji nahotu. Hlavně, když mě nikdo nevidí. Lehnu si do vany a žehrám na ty roky, které mi přibývají s nadstandardně "vybavenou" kůží.
Ano.Já mám sádlo.
A mám ho víc než moje sousedka.
Já mám přímo nadváhu.
Zavřeli mě do lednice, pustili mě po vodě....Kdo? Mí sourozenci!
7. září 2011 v 21:01 | Tichá pošta
Když jsem se narodila, bráchové (10 a 8 let) o mě moc nestáli. Prvotním pokusem "zbavit se mě", bylo nabízení mé osoby i s kočárkem před prodejnou zeleniny. Nevím proč, ale chtěli mě s eventuálními zájemci vyměnit za kozu. Jeden ze zájemců je prásknul, a pak dostali napráskáno oni.
...Nevyšlo jim to.

Když nevyšel pokus u prodejny, prubli to s lednicí.
Toaleťák a jemu podobné papírové kapesníčky
15. srpna 2011 v 17:22 | Tichá pošta
Hm.
Tak tohle je téma pro matku od dětí jak dělané :,)! Haha!! V obdobím "před" dětmi by mi tohle téma nepřišlo toliko zábavnééé.
To si vezmete děti kamsi na výlet a počkáte:
- až "díky" silničními lišeji budete moci s bravurou sobě vlastní vytasit nikoli kolt nýbrž svoje kapesníčky z batůžku a předvést svoji znalost první pomoci,
- tasíte kapesníčky při pohledu na usmolený obličej dítěte, (dospělí to obvykle zvládnou sami :,)),
- na potřebu navštívit wc a nahradit tak lehce chybějící toaleťák,
- až budete moci navlhčeným kapesníčkem upravit obličej dítěte do původní (čisté) podoby,
- na dáreček v podobě kamínků/zoubku :,)) …!to se mi taky stalo!, tento dáreček se dá zabalit do kapesníčku a pokračovat ve výletu, (děti si obvykle potrpí na tyto dárečky, chtějí aby je viděli i ostatní.. babičky, dědové, sousedi)
- až někoho začne tlačit bota. Když šikovně vycpete botu kapesníčkem, dá se ještě něco ujít..
- Co takhle bolavá ramena od popruhů batohu? Pod popruhy vycpávka z kapesníčků.
- Takovým zvlhčeným kapesníčkem můžete ucpat i menší dírku v lodi!
- jo,jo… už jsem se zmínila o rýmě?
- … a o poznámce na kapesníčku, když schází při ruce papír?
Kamkoliv a s kýmkoliv jdu, vždy sebou nosím papírové kapesníčky. Je to univerzální pomůcka pro každý den. Bych mohla dělat reklamu, co? :,))
Žijeme si v relativním blahobytu
10. srpna 2011 v 20:57 | Tichá pošta
Včera jakási paní v televizi na čt2 řekla: "…Mám střechu nad hlavou a spát nechodím hladová. Jsem šťastná a líbí se mi tu..". Moc se mi líbil ten její spokojený výraz.
Síla rodiny
25. července 2011 v 14:35 | Tichá pošta
Tento článek vznikl jako jedna velká tečka za proudem mých niterných myšlenek.
Nechceš-li smutnit, nečti to.
Už paní učitelka v sedmé třídě říkala, že Já musím mít vždycky něco extra.
Ve dvaceti letech jsem se vdávala. Můj manžel byl víceméně bez příbuzných. Respektive měl příbuzné, které poněkud netradičně posbíral až jako pubescent. Jako dítě vyrůstal u rozvedené matky, která si s novým manželem pořídila další čtyři děti. Otcova strana se o něho nestarala kromě snad pravidelného zasílání alimentů. Otčím byl ve výchově velmi tvrdý a můj manžel o něm nikdy nemluvil. Z otčímovy strany docházelo k přehnanému fyzickému trestání.
Z pera šílené matky
23. července 2011 v 8:45 | Tichá pošta
Šílenou matku viděti, tři dny nespati.
Začátek mého druhého života
19. července 2011 v 14:26 | Tichá pošta
Po čtyřech letech jsem konečně na zimní dovolené. Harrachov je přikryt sněhovou pokrývkou a mně se zrovna do bundy opřelo sluníčko. Vnímám svoje štěstí… nic mě nebolí a všichni moji milí jsou zdraví a snad jim nic nechybí. Jsem šťastná. Tváří obrácenou do slunce vnímám svoje pocity a v hlavě se mi spouští lavina vzpomínkových pochodů.
Má oblíbená charitka
15. července 2011 v 12:27 | Tichá pošta
A teď já.
V květnu, když dcera ležela v nemocnici v Krči na chíře, jsem odvážela "dozvuk" lednové sbírky. Od ledna mi totiž občas zazvonil telefon s dotazem, zda už jsme v kojeňáku byli a nebo tam náhodou nepojedeme. Nedalo mi to a vyhlásila dodatečnou sbírku pro opuštěné děti (miláčky, jak jim říkám soukromě já)
Zrovna, když dcera nastupovala na operační sál a to byl květen, jsem vezla zapůjčenou dodávkou sbírku do kojeňáku. Byla jsem ráda, že se mám čím zaměstnat svoji vyděšenou mysl a zpocené dlaně. Dary jsem v horku poctivě vynesla k přijímací kanceláři. Byl to den zasvěcený potu a slzám.
I hodný kůň může ublížit
15. července 2011 v 12:01 | Tichá pošta
Automat na "blogu" mě upozornil, že jsem dlouho nic nenapsala. A já mám přitom tolik "co říct" .
Když jsem si četla svůj poslední článek, bylo mi všelijak. Tolik se toho změnilo.
Dcera si v květnu u koní zničila paleček. Vázala kobylu ke klandru a kobyla se splašila. Dcera měla ještě paleček v provazu a tvořila uzel, když kůň šílenou koňskou silou zatáhl až se utrhl z ohlávky... Naše milovaná Julča víceméně utrhla dceři palec.
Štěstí je jen muška zlatá, co za večera kol tvé hlavy chvátá....
14. dubna 2011 v 22:01 | Tichá pošta
Míra štěstí je měřená výší věku
Dceři bude v létě čtrnáct let. Má pár krásných snů. Chce umět hrát na kytaru a jezdit na koni. Na kytaru hraje půl roku a podle mého názoru moc hezky. Na koni si vyjíždí občas. Záleží na počasí a podmínkách, které si stanovují majitelé. V našem sousedství se pár koní pase. Jízdy na nich jsou levné a fajn. Jedinou nevýhodou jsou časově nevyhraněné vyjížďky. Na domluvení jedné jízdy vynakládáme dosti vysoké úsilí. Buď už jsou jízdy zamluvené nebo tu koně nejsou. Stalo se, že jízda byla zamluvená, ale na poslední chvíli dorazila do mobilu mé dcery smska, že jízdu v daný čas má kdosi jiný. Asi omylem. Naše dítě plakalo a stejně dopadla i další a další "jízda". .
Tatínek jí občas "vyloudí" jízdu na cizím koni. Což vypadá následně tak, že cizí holčička majetnicky držící svého koníka, provádí svého koně s naší dcerkou v sedle. Další varianta, kdy se naše dítě aspoň přiblíží ke koňskému hřbetu. V sousední obci je jezdecký klub. Ale protože nemá dobrou pověst, ani jsme ho nezkoušeli. Je poměrně drahý a za práci kolem stájí mají děti jednou za měsíc za odměnu hodinku jízdy na koňském hřbetě..
O posledním víkendu jsme se vraceli zrovna z druhé varianty našeho "uspokojování" dcerušky. Cizí, o pár roků starší, holčina nechala hoďku drandit naše dítě na svém koni. Naše holka byla šťastná. Než jsme dorazili domů, náhodně jsme projížděli obci, ve které se v ohradách pasou koně soukromých majitelů, kteří jsou tu ustájení v soukromé stáji. U plotu jsem zahlédla kluka, kterého znám z dětství. Vyběhla jsem z auta a slovo dalo slovo… dál proběhlo pár telefonátů… a výsledkem je štěstí naší dcery. Od tohoto týdne chodí jezdit jednu milou kobylku. S paní majitelkou jsme se snadno domluvili. Zrovna potřebovala někoho, kdo by občas tu její lásku provětral. Dokonce hned zajistila potřebný prozatímní dozor. Snad všechno dobře dopadne a má milovaná dcera bude šťastná. .
V jejím věku jsem po podobné šanci hrozně toužila já. Ale v té době to možné nebylo. Soukromé osoby koně neměly a jezdecké kluby byly "našlapané". Jako bonus mi doktoři zjistili astma a bylo "vymalováno". .
Jestli jsem se ve škole učila, že projekce vlastních snů do života dítěte je špatná věc. .. jsem přesvědčená, že moje dcera "to" vidí jinak :,)) .
A velikost mého štěstí?
Má dnešní diagnóza..
Po dlouhých měsících vím, že jsem zdravá..
..Před pár lety jsme s kamarádkou nad kávičkou propíraly zdraví našich maminek. Obě prodělávaly rakovinu prsu. Bylo nám jich líto, i slzy ukáply. A řekly jsme si, že je strašně důležité chodit na preventivní prohlídky. Obě jsme na ně chodily. Dnes moje kamarádka leží v nemocnici a nikdo si netroufá říci, co s ní bude. Má rakovinu už nejen v prsech, ale i v plicích ..a jinde. Říkají tomu metastázy.
Gramatiku vynalezl kdosi, aby poznal blba na první pohled
19. ledna 2011 v 14:51 | Tichá pošta
Má životní kocábka již minula Kristova léta. Jsem ve věku, kdy jsem schopna dle rozložení slov ve větách a slovní zásobě odhadnout pisatele.
Někde jsem četla, že gramatiku kdosi vynalezl proto, aby na první pohled poznal blba.
Co já vypotila tekutin než se ji naučila.A stále dělám chyby.
Dej si palačinku a zapomeň na téma Posmrtný život
5. ledna 2011 v 15:00 | Tichá pošta
Tak asi takhle...
.... když už TADY jsme...
... máme koukat abysme tu byli: pořádně (tedy naplno), slušní, ohleduplní, duchaplní, tolerantní k chybám druhých, s pokorou (to se sice nenosí, ale váže se to k názvu )
.. máme život vychutnávat. Ne ocucávat, ale v y c h u t n á v a t.
Pojďte pomoci kojeneckému ústavu v Krči!!
29. prosince 2010 v 14:48 | Tichá pošta
Páni poslanci si porcují "mědvěda" na hřiště tuhle na hřiště támhle, támhle přihrávka pro "svého" starostu...
...........a na ten nejslabší článek v našem státu kašlou!
Podejte pomocnou ruku Vy! Pomoci může skutečně každý. Máte doma botičky, ze kterých vám děti již vyrostly? Spací pytle, plenky ańebo oblečení?
V Krči je takový kojenecký ústav a v současném stavu chybí ústavu 7 mil. Kč (hrozí zavření již v pořadí druhého oddělení). Na každém oddělení je asi 20 dětí!
Co pořád všichni blázníte??
14. prosince 2010 v 14:11 | Tichá pošta
Už teď vím, že tento článek bude vlastně článečkem. Tak bude krátký
K Vánocům si přeji štěstí a zdraví. To ostatní je jen pozlátkem, které tyhle dvě důležité veličiny doplňuje...
Dětem říkám, že má o Vánocích jít především o atmosféru. Dárky totiž "tenkrát" dostal Ježíšek, všimli jste si?
Další články
- Nemám klasické vzory, mně pomáhají slabší souputníci 12. prosince 2010 v 22:03
- Malé ručičky zachránily moji hrdost 23. listopadu 2010 v 13:28
- Dospělost = vyždímaný hadr 2. listopadu 2010 v 20:47
- Halloween je něco, co jsem zatím neuchopila a nevím, jestli o to vůbec stojím 26. října 2010 v 13:44
- Chodit po duze se nevyplácí... 20. října 2010 v 13:24
- Za každým křížem byla pohádka... 18. října 2010 v 13:13
- Déjà vu s příchutí oříšků 2. srpna 2010 v 21:24
- Úspěchem, bohužel, netrpím 27. června 2010 v 22:13
- Proč se bojíme smrti? ... bojíme se neznámého. 21. června 2010 v 13:36
- Moje droga 24. května 2010 v 21:04
- Žádný průšvih není tak velký, aby ho nevyřešil tanec v kuchyni.. 13. května 2010 v 22:29
- Taneční.. s lízátkem ve vlasech 7. května 2010 v 12:18
- Čtyři hodiny ze života matky tří dětí 4. května 2010 v 13:10
- Vyznání 30. dubna 2010 v 12:51
- HLEDÁM PRÁCI .. nejsem nejmladší a mám tři děti.. 5. dubna 2010 v 21:26
- Mluvení je moc, neboť je to zdánlivá moudrost.. 29. března 2010 v 17:22
- Hrdinové našich seriálů a knih 29. března 2010 v 17:15
- AU! To bolelo /reakce na článek v Marianne 24. března 2010 v 8:30
- Šíření poplašných zpráv /Lobbing 24. března 2010 v 8:27